Keď sa hovorí o firme Baťa, veľa ľudí si predstavuje Tomáša Baťu. Tomáš mal brata. Nie nevlastného, ako sa niekde píše, ale vlastného. Otcom Tomáša aj Jana Antonína bol Antonín Baťa. Tomáš bol o dvadsaťdva rokov starší a tak mal k Janovi aj otcovský vzťah. Viedol ho a nakoniec mu vo svojom testamente odovzdal celú firmu po svojej tragickej smrti v roku 1932.
Jan Antonín Baťa získal do Zlína slovenského architekta Vladimíra Karfíka, ktorý pôsobil v USA. Dal mu takúto ponuku:
„Lidem v zodpovědných pozicích platíme zpočátku fixní plat 5000 K
měsíčně. Ale později, když se osvědčí a zapracují, dostanou fixní plat menší, pouze 2000 K měsíčně, přičemž jejich další příjem jsou procenta účasti na zisku, ale i na ztrátě, dosažených v jejich odděleních. Může to být více než původních 5000 K, ale také méně, podle úsilí a schopností pracovníka i celého oddělení.” JAB, 1930

Jan Antonín Baťa bol veľmi kritický k architektúre Zlína, chcel búrať a zásadne prestavať celé mesto. Žiaľ prišla vojna a už sa do Československa nevrátil. Dnes je Zlín skanzenom firmy Baťa. Jan Antoním Baťa s Vladimírom Karfíkom mali úplne iné plány.
„Tož, se za tu naši architekturu stydím,“ vyjadril sa Jan Antonín Baťa. Tu sú jeho názory na túto tému:
- Vzali jsme si za stavební princip pravděpodobně to nejhloupější, co kteréhosi z našich negramotných architektů napadlo. Tak na př. shledávám, že věznice na Ellis Islandu je architektonicky mnohem cennější, než kterákoliv z našich továrních budov. To je zcela zbytečné
- …nechám myslím ještě zpracovat tuto otázku několika architektům americkým, kteří nebudou zaberanění do toho negramotného, bezmyšlenkovitého modernismu, jímž naši architekti zamořili naše zlínské stavby. Jediný, kdo tam dosud do toho něco zanesl, byl Karfík.
- Nyní musí každá budova tovární i ve městě dostati architekturu poněkud odlišnou a to podle účelu a umístění. Je konec se stoprocentně standardními budovami, které nemají žádné jiné výhody než té, že architekti a stavitelé při nich nemusí mysleti.
- Stejně tak jsou naše domečky prostě rudé kistny, bez kouska vkusu, a naše stavby jsou nevyváženy v proporcích, zkrátka krabice, bez kouska promyšlení. Nebudeme již nikdy stavět typické domečky tohoto druhu.
- Je to pošetilé, co děláme, chtít vychovávat individuality, a přitom nechávat lidi bydleti v hloupě standardních domcích, i když pohodlných. Není také důvodu proč by takto organisovaná stavba měla stát v Ideálním městě více, než standardní škatule.
- Budeme měniti okolo 30 různých typů domků, získaných asi z pěti typů základních, kombinovaných svými jednotlivými součástkami podle umístění, podle obecného obrácení ulic ke světovým stranám, různým použitím verand, porčí, přistavením garáží a pod., čímž dosáhneme individuality domku.
- Bylo by velmi, velmi potřeba, aby ti naši stavitelé nalezli cestu, jak se sem dostat, jinak budeme mnoho, mnoho bourat až se vrátím. Mnoho, kromě snad administrační, která je jediná taková, že by nám tu z velkých budov nedělala ostudu.
- I v technice jsme tu sto roků za opicemi. Je to hrozné. Mechanisace výkopů, způsob konstrukce budov, stavební materiál, řemeslnické práce, způsob výstavby domků, stěn – a vůbec.

Vladimír Karfík pred budovou 21
O tom, ako Jan Antonín Baťa premýšľal hovorí tento príbeh: Na svetovej výstave v New Yorku v roku 1939 sa zoznámil s fotobunkou. Jeho reakcia bola okamžitá:
- Je třeba zařídit zvláštní oddělení s nejméně 6 lidmi pro průzkum použití fotobuněk v naší organisaci výrobní. Dosud jsme nenalezli způsobů, jak použíti fotobuněk pro zlepšení naší práce a její usnadnění.
- Jsem přesvědčen, že fotobuňka může u nás nalézt uplatnění ve 100.000 exemplářích pouze ve zlínských podnicích.
Je třeba:
- Nalézti počáteční způsoby upotřebení
- Zkonstruovati fotobuňku, která by stála nějakých 30-50 Kč za kus
- Naučiti se upravovati fotobuňku tak, aby vyhovovala té které naší potřebě
Jan Antonín Baťa nás inšpiroval s profesorom Milanom Zeleným k založeniu Podnikateľskej univerzity:
„Československá škola nové doby musí býti škola podnikatelská, živitelská.
Škola, která si vytkne za úkol pěstovati, vzdělávati a vychovávati jako nejvyšší hodnost v národě živitele, podnikatele – nebo chcete-li v dosavadních termínech socialistických – kapitalistu, národního a možná i mezinárodního.“

Jan Antonín Baťa ovládal cudzie jazyky a vyžadoval to aj od svojich spolu- pracovníkov:
Z příkazu p. chefa budou stanoveny fixní platy zaměstnanců v nákupním oddělení následovně:
- Kdo ovládá pouze jazyk český, bude mít týdně o 50 Kč méně.
- Kdo ovládá mimo jazyk český také jazyk německý, obdrží celý fixní plat, jak má v návrzích schváleno.
- Kdo ovládá mimo jazyk český a německý některý jazyk světový, obdrží o 50 Kč týdně plat vyšší.
- Zaměstnanci uvedeni pod bodem 1. složí do 31.12 zkoušku z němčiny. Kdyby tak neučinili, dáme jim půl roku bezplatnou dovolenou, aby měli příležitost tomuto jazyku se naučiti. Nesloží-li ani po této době předepsanou zkoušku, nemohou být v tomto oddělení ani ve skladě zaměstnáni.
- Zaměstnanci uvedeni pod bodem 2. složí do 31.12 zkoušku z francouzštiny nebo angličtiny. Neučiní-li tak, obdrží rovněž bezplatnou dovolenou, jako předcházející.
23. září 1936
Prvá zamestnanecká zmluva obsahovala takéto pravidlá:
Přijímáme Vás do práce s tím očekáváním, že se vypracujete v plnohodnotného spolupracovníka, t.j. člověka, který má ctižádost a schopnosti nezůstati pouhým manuelním pracovníkem.
My u nás nepřijímáme ředitele. Děláme je, z lidí jako jste Vy, kteří v práci osvědčili vytrvalost, schopnosti a ctižádost.
Chcete-li pro všechny časy zůstati pouze dělníkem, nevstupujte k nám. Neudržel byste se v našem závodě. Přijetím práce u nás slibujete, zavazujete se nejméně polovinu svého volného času věnovati svému zdokonalení a vzdělání, tak abyste mohl dosáhnouti vyšších zodpovědností v době, kdy byste již dokonale pochopil náš pracovní systém a stal se mistrem nejméně jedné odborné ruční práce.
Nedbáme o spolupráci lidí, jež nejsou schopni během své práce v našem závodě udržeti se na vzestupu fysickém, hospodářském a intelektuálním, tj. vzdělanostním a mravním.
Nedbáme o spolupráci lidí, kteří nejsou schopni věrnosti k podniku.

Jan Antonín Baťa precestoval celý svet a chcel, aby ho nasledovali aj jeho spolupracovníci:
Nic neschází tolik, jako vůle jít, pustit se ven a pomáhat lidem ven. Kdo nejde prodávat, neprodá. Zlaté hodinky za šesták neprodáš, když to lidé nebudou vědět a když je nepřesvědčíš, že jsou pravé.
Příkaz p. chefa
Zlín, 9. 11. 1935
- p. Klátil pošle do světa na zkušenou 12 modelářů
- p. H. Baťa pošle do světa na zkušenou 3 kožaře
- p. Hlavnička pošle do světa na zkušenou 3 punčocháře
- p. Sehnal pošle do světa na stavby na zkušenou 3 lidi
- p. Ševčík pošle do světa na zkušenou 10 strojníků
- p. Lata pošle na zkušenou do Ameriky 3 správkaře
- P. Veselý pošle do světa na zkušenou 3 aranžery
Takto prebehlo odovzdanie spoločnosti Baťa Janovi Antonínovi po tragickej smrti Tomáša Baťu:
Já podepsaný Tomáš Baťa prodávám Vám J. A. Baťovi a Vy ode mne kupujete veškeré akcie Baťa a.s. Zlín za obnos Kč 50 milionů měny československé.
10. května 1931
Souhlasím a kupuji

Dějiny nás nebudou posuzovat podle toho, jak jsme uměli řečnit, ani podle toho, jak jsme uměli jedněm dávat, co jsme druhým vzali. Budou nás posuzovat podle práce, kterou vykonáme. Práce nás spojuje. Politika nás rozděluje, práce nechť nás spojí.
Jan A. Baťa
„… a neumíme se smát. Jsme tragičtí ve styku s lidmi. Naše sebevědomí je nedostatečné. Nejsme si jisti. Toužíme po izolaci, aby vše bylo malé, ale naše. Ale okolo nás proudí velký svět a nutí – buď hrát sebou tu velkou hru pod vlastní taktovkou, anebo nám hrozí taktovka někoho cizího …“

S Nadáciou Jana Antonína Baťu sme pripavili seminár, ktorý si môžete objednať do svojej firmy:
Jan Antonín Baťa – dielo a odkaz pre dnešný svet
Jan Antonín. Baťa byl geniální podnikatel světové třídy. Vyučen Tomášem Baťou, prověřen světovou konkurencí a zvolen za držitele a pokračovatele rozsáhlých koncernů Baťa, ujal se své role s nevšedním elánem, schopnostmi a znalostmi. Přivedl koncern Baťa k nevídaným globálním úspěchům. Nic jej nemohlo zastavit – kromě nacistů, komunistů a rodinných oportunistů. Zastavili ho, ale jeho myšlenky, ideály a podnikatelské principy přežívají dodnes. Je naší povinností představit odkaz Jana A. Bati celému světu.
Profesor Milan Zelený
Po smrti Tomáša Baťu v roku 1932 prevzal firmu Baťa, začal s masívnou výstavbou v Zlíne v spolupráci so svetovými architektmi (Gahura, Karfík, Le Corbusier), zakladal školy, výskumný ustav, Dom kultúry aj filmové atelíery v Zlíne. Postavil navyššiu budovu v Československu – budovu 21. Napísal knihy Spolupráce, Budujeme stát pro 40 000 000 lidí, Průmyslové město, Román života a iné. Pri obci Šimonovany začal budovať Baťovany – dnešné mesto Partizánske. Kúpil pozemky v rozlohe Moravy v Brazílii, kde začal budovať mestá Batatuba, Bataypora, Bataguasú a Mariapolis a výrobné podniky.

Pod jeho vedením narástla firma Baťa z 24 podnikov na 120, z 1045 predajní na 5810 a z 16560 spolupracovníkov na 105700. Dostal medailu od pápeža. V roku 1957 ho Brazília navrhla na Nobelovu cenu mieru, on však túto kandidatúru neprijal. Zomrel v roku 1965 v Brazílii po viacerých infarktoch. Najväčšie rany mu zasadili počas vojny fašisti, po vojne komunisti a rodinní príslušníci (Marie Baťová so synom Tomíkom), ktorí ho pripravili o firmu, za ktorú im už v roku 1932 zaplatil 50 miliónov korún.
Program seminára
9:00 – 10:15
Osobnosť Jana Antonína Baťu.
Hodnoty, práca a dielo, rodina, spolupracovníci, myšlienky a projekty
10:45 – 12:00
Spolupráca a tvorivý duch u Jana Antonína Baťu
Služba a zmysel podnikania
13:00 – 14:30
Baťovské princípy pre dnešok – odolnosť, antikrehkosť, inovácie a neustála zmena
15:00 – 16:00
Záverečná diskusia
Programom sprevádzajú Ján Košturiak, Petr Kopčil (Nadace Jana Antonína Baťu) a ich hostia. Súčasťou seminára môže byť výstavka predmetov a dokumentov z pozostalosti Jana Antonína Baťu.
Komentáre pre Ján Košturiak
Hanka, Janka a Majka
Mily Janko. Poznam presne taku Janku a aj Majku. ...
Veci sa menia
Ďakujem Vám za názor. Snažím sa politike vyhýbať a ak ...